New architect was born!

Má delší nepřítomnost měla své opodstatnění. A kromě opodstatnění se i vyplatilo! Kouřilo se mi z hlavy, polámala jsem několik tužek, když jsem s nimi zlostně vrhala proti zdi, roztrhala asi padesát archů papíru, na některých se leckdy objevily vlhké stopy po slaných slzách bezbřehé konceneviditelnosti, ale celé ty dva předešlé roky a především teď, poslední půl rok, tento týden nevyjímaje vedl k té chvíli, kdy se červený na bílém objevil nápis: "Přijat na základě přijímacích zkoušek." (jo, bylo to i tučně ;))

Something's coming... The new architect was born!

Teď... vlastně ani nevím, jak se mám cítit. Nebo spíš jak to pojmenovat. Mám radost. Mám OHROMNOU radost. Z 1000 uchazečů vyselektovali "talentovanou" stovku a mezi nimi i mě. A když si vzpomenu na všechno to úsilí, probděné noci a zmatek v hlavě, při vymýšlení nových a nových (a čím dál tím horších a horších :D) návrhů - hřeje mě bezmezná pýcha a kdybych nevypadala jako idiot, nejspíš bych se od rána do večera plácala po zádech :D.
Na druhou stranu jsem až doteď věděla, co bude. Osm let jsem strávila na gymplu, který jsem z duše nenáviděla a tešila se, až odtud vypadnu. Střední škola mě vyplivla do světa s maturitním vysvědčením, takřka mě vykopla na ulici a "dělej si co chceš!".
A to taky dělám. 


Když se tak zamyslím, co mě to vlastně popadlo...

1. Asi v kvartě mě začala zčistajasna bavit matika. Dodneška si to moc neumím vysvětlit, protože všechny ty roky předtím jsem s ní bojovala. Teď jsem černá ovce rodiny, která se s radostí vrhá na matematické řetězce příkladů, z nichž vyjde jedno titěrné číslo :D.


2. Kreslení mě bavilo vždycky :D. Naši byli štěstím bez sebe, když jsem se rozhodla své vlohy uplatnit na zdech a čmárala jsem po všem, co bylo rovné.

3. Tenhle člověk...

Oscar Niemeyer

4. Tenhle film :)))

5. Tenhle zvuk...

6.  Tahle písnička...