Má citronová láska

Někdo nedá dopustit na arašídové máslo (pardon - máslíčko), já nedám dopustit na lemon curd :). Ačkoliv anglická kuchyně není zrovna vyhlášená (nebo za to možná může naše angličtinářka, která nám odjakživa vštěpovala do hlavy, že až budeme v Anglii, za žádnou cenu si nesmíme dát jejich puding :D), tak tady tahle citronová ?marmeláda? si zamilovala své místo v ledničce ;). A že jí to sluší...

to se vám nezdá, že je ta sklenice z poloviny prázdná...

Navíc není výroba vůbec složitá a když si odmslíte ten cukr a máslo - tak vajíčka a citrony jsou docela zdravé, ne? :D

Na tuhle citronovou "ehmmarmeládu" potřebujete: šťávu a kůru ze 2 velkých citronů, 100 g třtinového cukru, 100 g másla, 2 vejce

Kůru, šťávu a cukr na sporáku rozpustíte, poté mimo oheň přimícháte lehce rozšlehaná vajíčka a zase zpátky na plotně přidáváte na kostky nakrájené máslo, dokud to celé nezhoustne. Já jsem posledně trochu zaexperimentovala a přidala i strouhaný kokos (podle mě se eperiment vydařil :))
Necháte vychladit a podáváte na křupavém pečivu, můžete přidat i lžičku do ranní ovesné kaše na osvěžení nebo se hodí i do různých muffinů, do jogurtu - to už je jen na vás :)

A jak vypadá mé cvičení? Bohužel jsem musela upustit od squat challenge těsně před koncem :(. Loupání v levém koleni začalo být strašidelné, když už tak dost dostávají zabrat od Jillian. S tou jsem poskočila na další level, který je zabijácký, ale vyplatí se to :). Navíc s každým dalším dnem cítím, že mi dělá menší a menší obtíže a světe div se - snad to nejsou jen halucinace - ale onen 6-pack už se začíná pomaličku (opravdu hrozně moc pomaličku) rýsovat. Mám radost, že začínají být vidět výsledky toho každodenního poskakování za křiku Jillian a kromě toho to působí i jako balzám na mé věčně nespokojené já. Cítím se být silnější, pevnější, (o 1 cm přes zadek hubenější :D) a celkově sama se sebou spokojenější! A to vidím, jako ohromný krok dopředu, když to srovnám s měsícem zpátky, kdy jsem opravdu (za což se stydím) ronila slzy nad svým obrovským zadkem a stehnama kobyly. Kéž by to tak šlo dál! :)

Běhokecání

Mysli na to, když jíš müsli! Že je to sladké, zapékané, (strašněhrozněmegamegamózně dobré), kalorické a že po něm možná budeš muset tu půlhodinku sportu navíc přidat... aneb jak jsem včera propadla křupavému kouzlu zapékaného müsli s jahodami a mandlemi a pak se rozhodla svou neřest vyskákat :D.

Já vím, já vím... vždyť to bylo jen müsli, brambůrky nebo čokotyčinka by byly horší, ale hádejte kdo se mi ozval v hlavě - "Anička" (ana-hlas pro nezasvěcené)...

A tak jsem se hecla a rozhodla se, že si dám Killer buns&thights LEVEL 2 a po pauze najedu na první level 6-week-6-pack. Svůj šílený plán jsem nakonec splnila, ale to peklo, co to obnášelo!!! Level 2 byl odstatně rozdílný od jedničky. DŘEPY NA JEDNÉ NOZE??!?? What the HELL?
Kapky potu, které ze mě tekly byly skoro tak velké, jak to písmo :D. Ale.... zvládla jsem to a navíc mě čekal pocit zadostiučinění :).


Dneska jsem šla ráno se ségrou na 20 min běhokecat. Totiž to jsem se takhle někde dočetla, že byste měli běhat tak, abyste byli schopní u toho mluvit. V reálu to vypadá asi takhle: běžíte si, u toho si povídáte a najednou kolem vás projde člověk a s lehkým cukáním pravého koutku úst pokračuje v cestě, zatímco vy se uřícení díváte na jeho vzdalující se záda :D :D. Ale tohle běhokecání mám vážně ráda. Člověk se odreaguje, povykládá a co - pořád lepší, než sedět doma na zadku!
Odpoledne jsem si odskočila do školy pro mé krásné maturitní vysvědčení (za 4, hahahá, jupíjou za 4!!!... smrdí ta samochvála, co :P) a potom jsme šly s kamarádkou do ráje squaterů a skinheaďáků nasprejovat na zeď (tam je to legální, vážně :D) grafity jako poděkování našim profesorům z dějin umění. Ale jelikož se o něm dozví až zítra (pokud nám to squaterská komunita nepřestříká), tak i já vám prozradím místo až zítra (to víte, vy to pak roznesete po celým internetu a oni se to dozví dřív, než od nás :P :D). 

Přidávám fotku mého dnešního oběda: grahamové špagety se zeleninovou oblohou - tedy pardon, zelenina se špagetovou oblohou :D
Salát je dělaný z nastrouhané mrkve, ředkviček, pórku, vařené brokolice a drcených vlašských ořechů :)

Čáry máry čapátí!

Jak jsem avizovala, vyzkoušela jsem recept na indické placky čapátí. Ale jelikož se nikdy (opravdy nikdy) nedržím receptu, tak jsem i tento musela pozměnit k obrazu (žaludku) svému a povýšit jej na superzdravou variantu :D

V původním receptu se placky dělaly z 260 gramů hladké mouky. Tu jsem nahradila najemno namletými ovesnými vločkami a pak už jsem se více méně držela postupu...

Ingredience:

260 g hladké mouky / 260 g pomletých ovesných vloček, špetka soli 2 lžíce oleje, 5 lžic jogurtu (cca 200 g), 2-3 lžíce vody, trochu hladké mouky

Z mouky z ovesných vloček, soli, oleje, jogurtu a vody jsem vypracovala těsto, které jsem lehce posypala ještě klasickou hladkou moukou, aby se tolik nelepilo. Z těsta jsem pak vyválela váleček, který jsem rozdělila na 12-13 kousků (12 pro pověrčivé, 13 pro nepověrčivé ;)). Z těch jsem pak na pomoučněném vále vyválela tenkou placku, kterou jsem na suché pánvi opekla a těsně po opečení lehoučce potřela máslem (aby zůstaly placky měkké) a zabalila do alobalu.

 

Na večeři jsem si ji pak dala s domácí barbie ředkvičkovou pomazánkou (no není žužu?? :D), ale určitě budou (zítra :P) dobré i jako tortilla se salátem a všemožnou náplní :).
A ten krásně barevný salát, který jsem měla k čapátí je dělaný podle receptu dony-gisele: nastrouhaná mrkev s jablíčkem, místo jarní cibulky pórek, pár proužků ledového salátu, ozdobeno rajčátky :)

Cítíte tu vůni?

Takhle si představuji ideální prázdninové ráno... šálek kávy ovoněné kardamonem, skořicí a hřebíčkem (tyhle experimenty mě prostě baví :D), časopis, ovesná kaše se lžičkou domácích povidel, přelitá mlékem (a natolik nefotogenická, že vám ji ani neukážu :P). Dobře, k dokonalosti mi ještě chybí výhled z okna na modromodrou oblohu :/. Taky máte pocit, že je snad podzim?

Dneska jsem si místo chystaného 6-weeks-6-pack dala Bunish fat, boost metabolism. Je to dvakrát tak delší, mnohem víc kardia, ale řekla bych, že v posilování břišních svalů to vyjde na stejno. Po 45 minutách jsem úplně vyřízená padla na podlahu a půl hodiny koukala do stropu :D. Takže jestli se chcete zabít a být fit, jděte do toho ;).

Jinak pomaličku plánuji nadcházející prázdniny. Se sestrou se chystáme na týdenní konzervový trip do Amsterdamu. S minimem peněz, konzervami, spacáky a pepřákem v batohu :D. Jestli jste už někdo navštívil Amsterdam nebo Eidhoven - pište zajímavosti, které musíme vidět nebo ochutnat! Přece tam nechceme nechat něco bez povšimnutí!

Díky moc, a já jdu zkoušet čapátí placky! (Zní to jako zaříkadlo z indické verze Harryho Pottera :D) Pak napíšu, jak jsem s nimi dopadla ;)

(Foto)jídelníček 26. 5.

Snídaně: 2 toustové chleby se šunkou, sýrem, salátem a rajčaty

Snídaně jsem měla odjakživa raději slané. Pokaždé, když jsem byla ve Francii, tak jsem po třech dnech začala z těch jejich sladkých snídaní šílet. Croissant s marmeládou, toust s marmeládou, zase croissant s marmeládou, bageta s marmeládou... marmeládu mám ráda, croissanty taky (přímo zbožňuji) a křupavá bageta je pro mě modlou pečiva :D... ale každý den na snídani - merci, je ne veux pas!

Svačina: půlka jablka a banánu

Oběd: egyptská čočková polévka s polentovými nočky

Svačina: vanilkový tvaroh s rozinkami
Večeře: plátek toustového chleba s ředkvičkovou pomazánkou + ochutnávka zítřejšího obědu chilli con carne <3

tak co vy na to??

Zmizíš jednou provždy?

Tenhle článek je tak trochu reakcí na několik článků na podobných blozích, kde holky popisují svou snahu zbavit se "ana-hlasu" ve své hlavě. Říkejte si co chcete, ale myslím, že hodně z vás (nás) denně přemýšlí nad tím, co si dají příští den na snídani, na oběd a pak na večeři. Vymýšlí své workout plány a v hlavě se jim neustále točí otázka: "Jsem štíhlejší, než ta slečna, co právě kolem mě prošla?"

Snažím se s tím bojovat. OPRAVDU se snažím! Ale stejně se vždycky podívám do zrcadla, když kolem něj procházím a nadávám si pokaždé, když sním něco "co bych neměla". A co víc (za tohle mě neodsuďte)... jo, moje váha mi ukazuje číslo, které podle bmi značí podváhu, ale já si podvyživeně nepřipadám. Vím, že bych měla vážit víc a hlavně vím, že bych se měla přestat vážit :D. Ale stejně, když na tu (zpropadenou, blbou, debilní) váhu vylezu a uvidím o něco větší číslo, než před pár dny, zděsím se a chci zase zpátky to číslo, které tam bylo.

Další zajímavý poznatek: Skinny women looks good in clothes, but fit women looks good naked. Tohle je jedna VELKÁ pravda. Než jsem začala cvičit, moje "podvyživená" váha vypadala asi tak: povolená stehna, zadek, čouhající kyčle, ale nějaký six-pack..  haha. Když teď cvičím, cítím se mnohem líp. A ačkoliv zatím vážím pořád stejně, přijde mi, že jsou moje nohy hubenější, než předtím. Že by byly pevnější??

Ale stejně... Jak z toho ven? 

Nevím.

Rozhodla jsem se, že přiberu, ale na svalech. Přestanu sledovat to první číslo na váze a mnohem víc se zaměřím na poměry tuků a svalů v mém těle. Hlavně se chci přestat neustále hlídat, sledovat svůj odraz ve výlohách, porovnávat, měřít, počítat. Chci s tím skončit, ale mám strach, že to možná ani nejde. Co když je to takový ten vlak, do kterého nastoupíte, ale už nikdy nevystoupíte? Proklínám ten den, kdy se u nás v pokoji objevila skříň s obrovskými zrcadly přes celé dveře. Proklínám den, kdy jsem začala řešit svou váhu, proklínám celý ten půlrok, kdy jsem si totálně zdevastovala svůj metabolismus, proklínám "ana-hlas" a všechny ty stupidní "ana-blogy"! Chci zpátky svou mysl, kterou jsem měla takové tři roky zpátky. Nezakalenou myšlenkami na jídlo, cvičení a váhu. Chci to zpět. Mám strach, že toho ale nikdy nedosáhnu.
...Myslíte, že to jde? Zbavit se toho provždy?...

Komplikovaná

nálada mě dostihla. Nevím, co si mám myslet o včerejšku. Byla jsem totiž na zkušební směnu v jednom bistru. Jelikož nemám dosud žádné zkušenosti s přípravou kávy (ne, není to jenom zmáčknout čudlík, dát na tácek :D), obsluhou (čágo kámo, co si dáš?) atd. atd., tak jsem spíš jen pomáhala - umývala hrníčky od kávy, chystala limonády, příbory... po pěti hodinách bez zastavení mi šéf řekl, že tam má v pondělí ještě někoho jiného a že vypadám, jakobych se tám bála. Ach ta moje nešťastná anatomie ksichtu :D. Když se tvářím neutrálně, lidi mi říkají, že vypadám, jakobych se chystala někoho majznout pohrabáčem a když se tvářím jako "jetukolemměspoustanovýchvěcí", tak zase vypadám, že se bojím.... ehm. Tak to dopadá, když člověk nechce vypadat oprskle :D.
A já oprsklá jsem, mám vyřídilku celkem slušnou, jenže ne když jsem poprvé v práci na zkušenou , ještě když tam šéf celou dobu sedí pár metrů ode mě a kouká, jak co dělám ;)

ÁÁáaa WHATEVER!

Máte rádi BRUNCHE? Já jo :D

Pomaturitní zasloužené "nicnedělání"

Dnes začíná konečně moje oficiálně schválené poflakování! Odmaturováno, vše zapomenuto, může se spokojeně lenošit :D. Moje lenošení však většinou velmi záhy sklouzne do různých zběsilých a pomatených aktivit, jako je uklízení (ano, čtete správně a i já se divím, že něco takového píšu), opětovné dělání nepořádku (to už mi nedělá takové potíže) a vaření a pečení :D.
Dnešek jsem zahájila ve stylu alá "brunch" - aneb kdo by vstával ráno, když se mu den před tím kouřilo z hlavy ;)

Ovesná kaše s jablečnou vlákninou, lžící tvarohu, banánem a jahodami

No nevypadá to krásně? :D Přijde mi, že jídlo je fotogeničtější než já, takže tohle nebude jeho poslední fotka v tomhle článku :D.

Maturitní snídaně

Ano ano, je to tu! Naštěstí bylo dnes "pouze" zahájení. I tak jsem ale musela vstávat o půl šestě ráno, abych přišla včas. Měla jsem to krásně propočítané a když jsem seděla v trolejáku, div jsem si s uznalým výrazem neklepala na rameno: Jedeš krááásně na čas, nevídané!
Jenže v polovině kopce se trolejbus zastavil za frontou dalších devíti. Nehoda před námi, trolejbus nemůže projet. Tak jsem musela hezky na podpatkách ťapkat (nebo spíš klapkat) na šalinu a objet to celé přes město. Uff... stihla jsem to, ale stejně jsem přišla o něco později.
Abych si to hrozné ranní vstávání vykompenzovala, měla jsem výbornou snídani ;). Kafe s mlíčkem a špetkou kardamonu (áá to vonělo!!!), jogurt s kolečky banánu a mandelnuss (domácí výroba!!!).

MILUJU SNÍDANĚ!

Archi"hero" a café ATLAS

Včera jsem navštívila tradiční Brněnskou muzejní noc. Popravdě.. nic nového jsem neviděla, protože aktuální výstavy už jsem měla z dřívějška dávno proběhnuté a pokud jste narazili na něco zajímavého, tak jste to tušili už asi kilometr dopředu, protože se k tomu táhla fronta jak blázen! Takže jsme jen nakoukli do Domu umění, vyrobili jsme si takový hoodně alternativní krasohled, vyškrábali se nahoru na Špilas a pak zase seběhli dolů na kafe. Původně jsme chtěli jít do Tungsramu, ale to mělo v plánu taky spousta dalších lidí, takže jsme nakonec šli jinam. A ne úplně shodou okolností do kavárny, jejíž interiéry dělal ten stejný architekt - můj archi"hero" - ing. arch. Martin Hrdina.
A tak jsme skončili v Café ATLAS..

Já a 30 Days squat challenge

Dnes jsem se dostala do pomyslné poloviny mého dřepčelindž, tedy mám za sebou rekord - 140 dřepů a když to tak spočítám všechno dohromady, tak jsem už udělala asi 1100 dřepů (pokud nepočítám ty k ledničce). K tomu jsem přidala asi dvakrát denně vyběhnutí schodů až do devátého patra, hodinovou procházku hezky do kopečka a hele... možná se mi to jen zdá... ale opravdu mám pocit, že to zabírá!

Teď mi už nezbývá nic jiného, než zatnout zuby a pokračovat, abych se dočkala onoho "vysněného" dne, kdy budu muset udělat těch dřepů 250.

A jaké jsou jinak pocity? Počátečních 50 dřepů bylo jako nic. 100 mi šla taky docela dobře. Zlomová byla až 130, při které jsem posledních pět dřepů už opravdu cítila :D. Dřepy obvykle dělám ráno, jen co spadnu z postele. Má to totiž jednu obrovskou výhodu: jak jsem rozespalá, tak ani moc nevnímám, co dělám a pak se najedou doopravdy probudím a zjistím, že už mám svou denní dávku dřepů za sebou a honem běžím ke své tabulce, abych v ní udělala jednu velkou červenou fajfku.

Držte mi palce - zítra rest a pak pokračuji na čísle 150!

Jablečná vláknina

Dneska jsem si ji koupila v obchodě se zdravou výživou a bio produkty (kam asi zajdu ještě mnohokrát ;)). Vlákninu jsem zkoušela ve formě psyllia. Nejdřív tak, jak to psali na obalu - s vodou a pak ještě zapít asi kýblem vody. To zapití šlo poměrně samo od sebe, jelikož psyllium vytvořilo takovou slizovitou hmotu a tedy sečteno podtrženo - fuj. Tak jsem se rozhodla, že to psyllium prostě šupnu do jogurtu, zamíchám a bude. Varianta o hodně lepší, jenom to trochu křupalo, jakobych měla v jogurtu písek :D.

Jablečná vláknina mě ale přijemně překvapila. Je totiž trochu nasládlá a chutná... jablečně :). A protože jsem jablkomilec, tak mi tenhle prášek, co připomíná spíš skořici zachutnal natolik, že se jím láduju s jogurtem a jsem 100% full healthy spokojená.


A na copak je aková jablečná vláknina dobrá?
- zlepšuje trávení
- pro ty co je pořád honí hlad - zasytí
vlastní doporučení - narozdíl od psyllia je chuťově mnohem mnohem mnohem lepší ;)

A začínáme... snídaní!

Tímto článkem jsem se rozhodla zapojit do blogového světa. O čem můj blog bude? Chtěla bych psát o tom, co mě baví (kresba, architektura a design), o tom, co mám ráda (snídaně, snídaně, snídaněě!!), o zdravém životním stylu, ke kterému jsem se dostala cestou krkolomnou a pak o všem dalším, co mě zrovna napadne!

Jo, bude to trochu všehochuť. Mám v plánu sem přidávat různé moje ozkoušené recepty, poslední dobou jsem se pustila i do různých DIY projektů a pravidelného cvičení. A vzhledem k tomu, že příští týden mi škola skončí (doufejme úspěšnou maturitou), můj dosud hektický a workoholický život najednou smete vlna poklidu a nicnedělání. A protože "nic nedělat" prostě nedokážu, tak jsem nejspíš i založila tenhle blog. Abych se nějak zabavila :D. Jep, bude to ohromná švanda :D.