Dnešní článek bude takovým malým rozloučením. Zítra nám odlétá letadlo do Amsterdamu a po návratu budu muset oběhat celé město, abych dokoupila zásobu papíru, tužek, gumy, barev, navštívila notářku, nechala u ní úředně uvěřit kopii maturitního vysvědčení, abych jej pak mohla vítězoslavně odevzdat u zápisu (haha^^) a hned další den odjet na plenér.
Připravila jsem si seznam věcí, které bych chtěla v Amsterdamu vidět a samozřejmě i ochutnat. Většinu jídla si ale vezeme s sebou a kupodivu to dokonce ani nebude zas až tak nezdravé :D. Kus-kus, konzervy s kukuřicí a fazolemi, ovesné vločky na snídani a nejspíš i na večeři a müsli tyčinky :).
Má osobní výzva do následujícího výletu je, podívat se na staveniště nově plánovaného projektu od ateliéru DUS. Jedná se o v historii první dům "vytištěný 3D tiskárnou". Skvělé je, že tento unikátní projekt nebude schovaný za zelenou oponou lešení, ale tisk probíhá přímo na ulici, takže se lidé mohou dívat, jak stavba probíhá. Na konci června by měla být slavnostně otevřená první část série domů...
Na tenhle ateliér jsem narazila úplně náhodou, ale zamilovala jsem si jejich instalace ve veřejných prostorech, které často využívají zcela běžné materiály a předměty - příkladem může být třeba svatební altánek z bílých trubek nebo malý pouliční pavilon z červených deštníků. Velmi nápadité, vtipné, hravé a přitahující pozornost :).
Abych ale úplně neodběhla od zdravé výživy - mám provás jeden tip na skvělou snídani ;).
Nedávno jsme vyrazili na "pajtl" a otrhaly "pár" keřů bezu, ze kterého jsme si udělali vlastní domácí bezový sirup. Kromě toho, že se z něj dá udělat vynikající letní osvěžující limonáda, dá se využít i při přípravě overnight oats: jediné co stačí udělat, je večer zalít ovesné vločky fifty-fifty mlékem a vodou, přidat kokos a ráno zalít lžící bezového sirupu. Aach ta vůně!!!!!
Má delší nepřítomnost měla své opodstatnění. A kromě opodstatnění se i vyplatilo! Kouřilo se mi z hlavy, polámala jsem několik tužek, když jsem s nimi zlostně vrhala proti zdi, roztrhala asi padesát archů papíru, na některých se leckdy objevily vlhké stopy po slaných slzách bezbřehé konceneviditelnosti, ale celé ty dva předešlé roky a především teď, poslední půl rok, tento týden nevyjímaje vedl k té chvíli, kdy se červený na bílém objevil nápis: "Přijat na základě přijímacích zkoušek." (jo, bylo to i tučně ;))
Something's coming... The new architect was born!
Teď... vlastně ani nevím, jak se mám cítit. Nebo spíš jak to pojmenovat. Mám radost. Mám OHROMNOU radost. Z 1000 uchazečů vyselektovali "talentovanou" stovku a mezi nimi i mě. A když si vzpomenu na všechno to úsilí, probděné noci a zmatek v hlavě, při vymýšlení nových a nových (a čím dál tím horších a horších :D) návrhů - hřeje mě bezmezná pýcha a kdybych nevypadala jako idiot, nejspíš bych se od rána do večera plácala po zádech :D.
Na druhou stranu jsem až doteď věděla, co bude. Osm let jsem strávila na gymplu, který jsem z duše nenáviděla a tešila se, až odtud vypadnu. Střední škola mě vyplivla do světa s maturitním vysvědčením, takřka mě vykopla na ulici a "dělej si co chceš!". A to taky dělám.
Když se tak zamyslím, co mě to vlastně popadlo... 1. Asi v kvartě mě začala zčistajasna bavit matika. Dodneška si to moc neumím vysvětlit, protože všechny ty roky předtím jsem s ní bojovala. Teď jsem černá ovce rodiny, která se s radostí vrhá na matematické řetězce příkladů, z nichž vyjde jedno titěrné číslo :D.
2. Kreslení mě bavilo vždycky :D. Naši byli štěstím bez sebe, když jsem se rozhodla své vlohy uplatnit na zdech a čmárala jsem po všem, co bylo rovné.
Opět přináším zpravodaj o mém nní již třítýdenním snažení o doladění, vyrýsování, zpevnění a zeštíhlení postavy. Minule jsem se víc zaměřila na cvičební programy, které jsem vyzkoušela - dneska přidám i nějaké fotky before-afer.
Můj cvičební plán se příliš nezměnil. Jenom jsem teď ke konci týdne, kdy už bylo !konečně! aspoň trochu hezky, vytáhla paty z domu a šla si ráno na půl hodinky zaběhat do parku. Kromě běhu jsem nově zařadila ke svému cvičení i Cardio Kick-box s Jillian...
Součástí tohohle programu již není klasické posilování (pokud nepočítáte výdrž v podřepu s Jillianiným oblíbeným boxováním vzduchu :D). Jedná se čistě o pohyb, pohyb, pohyb, kopání, boxování, skákání - na vybití energie (nebo zlosti) ideální :).
***
A tady jsou výsledky po třech týdnech. Vím, zatím nic moc, ale ve srovnání se začátkem nějaký pokrok přece jen vidím (tak aspoň někdo :D)
Máte nějaké "cvičební" tipy na stehna a hýždě? Myslím třeba videa workoutů apod. :)...
Tak tenhle obchod začínám (nebo spíš už jsem dávno začala) mít ráda. O to víc, že ho máme doslova za rohem ;). Ze začátku mi vadilo, že zde nenajdete klasické značky, co mají všude jinde... ale když si zvyknete, že na vašich oblíbených vločkách není nápis emco, ale haferflocken, dokonce si i po chvilce připustíte ten fakt, že za stejnou cenu máte doma i něco lepšího :D. A dalším příjemným zjištěním pro vás může být, že ve většině testech potravin vítězí ty lidlovské na celé čáře :).
Kromě již zmíněných ovesných vloček (na které nedám a nedám.... ne, prostě NEDÁM dopustit), jsem si oblíbila i tenhle syrovátkový sýr:
Chuťově mi hodně připomíná mozzarellu, ale je spíš drobivější. Obsahuje spoustu bílkovin, málo tuků a tak je tou nejlepší volbou po cvičení (aby měly ty obří bicepsy z čeho růst ;)).
Na závěr přidávám svůj dnešní jídelníček:
Snídaně: plátek chleba s tvarohovým pomazánkovým máslem a posekanou petrželkou Svačina: jablko Oběd (neměla jsem chuť na nic teplého): vanička tvarohu s horkými jahodami (taková obdoba tvarohových knedlíků, jen bez mouky a vajíček :D) Večeře: rajčatový salát, syrovátkový sýr :)
Přesně za 7 dní... mě čekají poslední a záverečné přijímačky. Touhle dobou už se budu dávno potit na Fakultě architektury nad testem z matiky, dějin umění a všeobecného přehledu. Z toho všeobecného přehledu mám všeobeně největší strach. Buď víš - anebo nevíš. A pak mě děsí pohovor. Kdyby se aspoň ptali na něco, co souvisí s architekturou, ale co jsem slyšela, tak tam padaly i otázky typu: Jaký je váš smysl života? Co byste mi řekl o Ghándím? Jaký je brněnský skladatel a současník Janáčka?.. eh jedna z lepších: Proč jste nešla radši studovant něco jiného? :D
Přesně za 8 dní... budu vědět výsledky, pokud mě nevyrazí dveřma z pohovorové místnosti za hřmotného výkřiku: A už se sem nevracej! (jo, to se mi zdálo :D)
Přesně za 13 dní... touhle dobou budu balit věci. Přesně za 13 1/2 dní... budu sedět (doufám) v letadle a mířit na "extra low cost trip" do Amsterdamu.
Máme v plánu si tam půjčit kola...
dojet k malému městečku větrných mlýnů severně od města...
celých pět dní se živit jen kuskusem, vločkami, chlebem a vodou, dát si Heineken...
projít všechny uličky, zatoulat se...
navštívit památník Anny Frankové...
obrovský městský park s volně létajícími papoušky...
přespat v kempu (pokud se nás neujme nějaký couchsurfer), jednu noc celou probdít a prochodit po nočním městě...
Tenhle recept jsem si přivezla z Francie, kde jsem byla asi před dvěma měsícemi. Hnedka po návratu jsem jej chtěla vyzkoušet, ale buť doma zrovna nebylo vše potřebné nebo se mi do něj nechtělo a tak jsem to pořád odkládala. Nakonec jsem jej vyzkoušela na Den dětí a zamilovala se <3. Vím, vím... není to zrovna salátek, ale pokud nesníte půlku na posezení a klasickou mouku nahradíte třeba celozrnnou, dostanete velmi chutný a docela i zdravý oběd (já si třeba dala kousek tohoto koláče k salátu a bylo to výborné ;)).
Navíc je koláč ideální třeba na pikniky venku, protože když jej necháte vychladnout, můžete jej jíst klidně bez příboru venku na kostkované dečce...
Já ho třeba skutečně poprvé ochutnala na pikniku, který jsme v Bordeaux měli na břehu řeky - ten večer prostě nezapomenu :).
Tak, teď když jsem vás navnadila, můžeme přikročit k receptu:
Těsto: 150 g hladké mouky, 120 g másla, 4-6 lžic ledově studené vody, špetka soli, lněná semínka (nemusí být)
Z másla a mouky vypracujete takovou drobenku, osolíte, přidáte vodu a uplácáte kouli (těsto nějak zvlášť nepřepracovávejte). Zabalte do folie a nechte v lednici hodinku odpočinout.
Základní náplň: 4 vejce, 150 ml mléka/smetany, muškátový oříšek, bylinky, pepř
Tohle je základní směs, do které už jen přidáváte, co máte zrovna doma - já doporučuji červenou cibuli, na kolečka nakrájená rajčata, sekaný špenát, šunku, strouhaný sýr (nejlépe nějaký chuťově výraznější - třeba goudu). Koláč můžete ozdobit i kopečky kysané smetany :).
Odpočinuté těsto vyválejte na kolo o velikosti vaší koláčové formy. Buď můžete formu vmazat, nebo jako já těsto rozválet na pečícím papíře, který jen přenesete do formy - jednodušší, ne ;).
Necháte v troubě asi na 10 min při 190° předpéct a poté na něj nalijete připravenou směs. Pečete dalších 35 min, dokud směs neztuhne (ale moc to nepřežeňte, ať není koláč přesušený).
A tohle už je hotová kráska! Nejlepší je, že se dá připravit na spoustu variací, viděla jsem i verze s brokolicí, mrví nebo dýní, takže můžete skutečně experimentovat (a to já ráda :))
Dnes to budou dva týdny, co jsem se pustila do mé "dolétabudevšechnopevnéjakoskála" challenge! Nachystala jsem si pro vás malé shrnutí, (sebe)zhodnocení a recenze na procvičená videa...
Hned ze začátku bych chtěla říct, že jsem hrozně ráda za změny, které vidím (občas si v koupelně připadám jako chlap, co "nenápadně" před zrcadlem zatíná bicepsy a kochá se svými novými kamarády :D) i cítím (třeba ten zadek, když jdu do schodů :D). Nečekala jsem, že to půjde tak rychle, ale Jillian je drak :).
Možná už jsem to tu někde psala, ale kdysi dávno jsem zkoušela Jillianino 30 Days Shred, které mi prostě nesedlo. Nebavilo mě to a navíc tam bylo na můj vkus zbytečně moc cviků na ruce. Jsem spíš zastánkyně hubených paží, které působí křehce a donutí chlapy, aby vám vzali všechny vaše tašky i s vámi ;)).
Proto jsem se rozhodla zkusit videa, která jsou určená přímo na ty partie, které jsem chtěla nejvíc změnit - tedy bříško a nohy. Zvolila jsem Six-week-six-pack a ten jsem ze začátku pravidelně střídala s Killer buns&thights. Ale protože jsem dítko věčně nespokojené, za chvíli jsem začala i tato videa prostřídávat s Banish fat&Boost metabolism (to když si chci dát pořádně do těla), případně doplňovat workouty s Cassey.
A nyní už moje recenze:
Six-week-six-pack
Tenhle program se mi docela zalíbil. Zkoušela jsem oba levely, ale nakonec jsem usoudila, že mi ten první vyhovuje víc a tak jsem si vytvořila takový vlastní 1/2 level. Cviky v prvním levelu, které mi přišly málo efektivní zkrátka upgraduji na cviky z druhého a jsem takhle docela spokojená. (Mimochodem ten cvik, který vidíte na obrázku - ten nenávidím :D) Nemyslím si ale, že po šesti týdnech skutečně spatříte onen "pekáč buchet". Přijde mi, že je to spíše spalovací a jak sama Jillian říká: Pokud chcete nějaké svaly vidět, musíte nejdřív spálit ty tuky, co jsou na nich. (Díkybohu) jsem nikdy neměla problém s tím, že by se mi veškeré snězené čokolády ukládaly na břichu a tak často doplňuji svůj cvičební program Cassey...
Tenhle workout je mnohem víc na výdrž a tudíž se i mnohem více tvoří svalová hmota. Samozřejmě je nutné se před posilováním pořádně rozehřát ;). Závěrečná "jízda na kole" mi dělala napoprvé(druhé i třetí) velký problém a tak ačkoliv na mě Cassey z obrazovky pořvávala, abych nepřestávala, já už dávno ležela mrtvá na zádech. Teď už ale celé video se zatnutými zuby zvládám!
Killer buns&thights
Opět ukázka mnou nenáviděného cviku :D. A ten je navíc v druhém levelu ještě horší ;). Tady už ale naopak u náročnější verze zůstávám. Je to makačka, síla, vyšťavňovač, ale stojí to za to!
Banish fat&Boost metabolism
Tohle video si dávám, když mám čas a hodně energie. Je to určené skoro na všechny partie a co velmi oceňuji - nepotřebujete žádné činky ani jiné pomůcky (já většinou nahrazuji činky Architekturou 20. století od Felixe Haase :D). Tohle cvičení je o něco delší, než předchozí v tomhle článku, ale ten pocit, když skončíte - k nezaplacení!
V příštím týdnu bych chtěla ještě vyzkoušet Kick-box s Jillian a možná se mrknu i nějaká další videa, abych měla jak obměňovat! A nyní k tomu (sebe)zhodnocení... Cvičení má kromě zpevnění mého těla ještě jeden pozitivní vliv: přidala jsem trochu na jídle, kterého jsem dřív měla opravdu hodně málo, ale uvědomila jsem si, že pokud chci vypracovat svaly, musím dodat tělu energii a stavební materiál. Začala jsem zařazovat víc tvarohu, vaječných bílků, ovesné vločky byly mé snídaňové královny odjakživa ;). Dneska je 2. června... hmm... 19. června nejspíš odjíždím na týden do Amsterdamu (o tom článek jindy), takže mám ještě přesně 17 dní na vyladění křivek, protože v Amsterdamu nejen, že nebudu mít internet, ale asi ani čas a prostor na poskakování a klení. Po příjezdu budu doma ani ne týden a pak zase vyrážím do světa - takže se do toho musím teď pořádně OPŘÍT!
Někdo nedá dopustit na arašídové máslo (pardon - máslíčko), já nedám dopustit na lemon curd :). Ačkoliv anglická kuchyně není zrovna vyhlášená (nebo za to možná může naše angličtinářka, která nám odjakživa vštěpovala do hlavy, že až budeme v Anglii, za žádnou cenu si nesmíme dát jejich puding :D), tak tady tahle citronová ?marmeláda? si zamilovala své místo v ledničce ;). A že jí to sluší...
to se vám nezdá, že je ta sklenice z poloviny prázdná...
Navíc není výroba vůbec složitá a když si odmslíte ten cukr a máslo - tak vajíčka a citrony jsou docela zdravé, ne? :D
Na tuhle citronovou "ehmmarmeládu" potřebujete: šťávu a kůru ze 2 velkých citronů, 100 g třtinového cukru, 100 g másla, 2 vejce
Kůru, šťávu a cukr na sporáku rozpustíte, poté mimo oheň přimícháte lehce rozšlehaná vajíčka a zase zpátky na plotně přidáváte na kostky nakrájené máslo, dokud to celé nezhoustne. Já jsem posledně trochu zaexperimentovala a přidala i strouhaný kokos (podle mě se eperiment vydařil :))
Necháte vychladit a podáváte na křupavém pečivu, můžete přidat i lžičku do ranní ovesné kaše na osvěžení nebo se hodí i do různých muffinů, do jogurtu - to už je jen na vás :)
A jak vypadá mé cvičení? Bohužel jsem musela upustit od squat challenge těsně před koncem :(. Loupání v levém koleni začalo být strašidelné, když už tak dost dostávají zabrat od Jillian. S tou jsem poskočila na další level, který je zabijácký, ale vyplatí se to :). Navíc s každým dalším dnem cítím, že mi dělá menší a menší obtíže a světe div se - snad to nejsou jen halucinace - ale onen 6-pack už se začíná pomaličku (opravdu hrozně moc pomaličku) rýsovat. Mám radost, že začínají být vidět výsledky toho každodenního poskakování za křiku Jillian a kromě toho to působí i jako balzám na mé věčně nespokojené já. Cítím se být silnější, pevnější, (o 1 cm přes zadek hubenější :D) a celkově sama se sebou spokojenější! A to vidím, jako ohromný krok dopředu, když to srovnám s měsícem zpátky, kdy jsem opravdu (za což se stydím) ronila slzy nad svým obrovským zadkem a stehnama kobyly. Kéž by to tak šlo dál! :)
Mysli na to, když jíš müsli! Že je to sladké, zapékané, (strašněhrozněmegamegamózně dobré), kalorické a že po něm možná budeš muset tu půlhodinku sportu navíc přidat... aneb jak jsem včera propadla křupavému kouzlu zapékaného müsli s jahodami a mandlemi a pak se rozhodla svou neřest vyskákat :D.
Já vím, já vím... vždyť to bylo jen müsli, brambůrky nebo čokotyčinka by byly horší, ale hádejte kdo se mi ozval v hlavě - "Anička" (ana-hlas pro nezasvěcené)...
A tak jsem se hecla a rozhodla se, že si dám Killer buns&thights LEVEL 2 a po pauze najedu na první level 6-week-6-pack. Svůj šílený plán jsem nakonec splnila, ale to peklo, co to obnášelo!!! Level 2 byl odstatně rozdílný od jedničky. DŘEPY NA JEDNÉ NOZE??!?? What the HELL? Kapky potu, které ze mě tekly byly skoro tak velké, jak to písmo :D. Ale.... zvládla jsem to a navíc mě čekal pocit zadostiučinění :).
Dneska jsem šla ráno se ségrou na 20 min běhokecat. Totiž to jsem se takhle někde dočetla, že byste měli běhat tak, abyste byli schopní u toho mluvit. V reálu to vypadá asi takhle: běžíte si, u toho si povídáte a najednou kolem vás projde člověk a s lehkým cukáním pravého koutku úst pokračuje v cestě, zatímco vy se uřícení díváte na jeho vzdalující se záda :D :D. Ale tohle běhokecání mám vážně ráda. Člověk se odreaguje, povykládá a co - pořád lepší, než sedět doma na zadku!
Odpoledne jsem si odskočila do školy pro mé krásné maturitní vysvědčení (za 4, hahahá, jupíjou za 4!!!... smrdí ta samochvála, co :P) a potom jsme šly s kamarádkou do ráje squaterů a skinheaďáků nasprejovat na zeď (tam je to legální, vážně :D) grafity jako poděkování našim profesorům z dějin umění. Ale jelikož se o něm dozví až zítra (pokud nám to squaterská komunita nepřestříká), tak i já vám prozradím místo až zítra (to víte, vy to pak roznesete po celým internetu a oni se to dozví dřív, než od nás :P :D).
Přidávám fotku mého dnešního oběda: grahamové špagety se zeleninovou oblohou - tedy pardon, zelenina se špagetovou oblohou :D Salát je dělaný z nastrouhané mrkve, ředkviček, pórku, vařené brokolice a drcených vlašských ořechů :)
Jak jsem avizovala, vyzkoušela jsem recept na indické placky čapátí. Ale jelikož se nikdy (opravdy nikdy) nedržím receptu, tak jsem i tento musela pozměnit k obrazu (žaludku) svému a povýšit jej na superzdravou variantu :D
V původním receptu se placky dělaly z 260 gramů hladké mouky. Tu jsem nahradila najemno namletými ovesnými vločkami a pak už jsem se více méně držela postupu...
Ingredience:
260 g hladké mouky / 260 g pomletých ovesných vloček, špetka soli 2 lžíce oleje, 5 lžic jogurtu (cca 200 g), 2-3 lžíce vody, trochu hladké mouky
Z mouky z ovesných vloček, soli, oleje, jogurtu a vody jsem vypracovala těsto, které jsem lehce posypala ještě klasickou hladkou moukou, aby se tolik nelepilo. Z těsta jsem pak vyválela váleček, který jsem rozdělila na 12-13 kousků (12 pro pověrčivé, 13 pro nepověrčivé ;)). Z těch jsem pak na pomoučněném vále vyválela tenkou placku, kterou jsem na suché pánvi opekla a těsně po opečení lehoučce potřela máslem (aby zůstaly placky měkké) a zabalila do alobalu.
Na večeři jsem si ji pak dala s domácí barbie ředkvičkovou pomazánkou (no není žužu?? :D), ale určitě budou (zítra :P) dobré i jako tortilla se salátem a všemožnou náplní :).
A ten krásně barevný salát, který jsem měla k čapátí je dělaný podle receptu dony-gisele: nastrouhaná mrkev s jablíčkem, místo jarní cibulky pórek, pár proužků ledového salátu, ozdobeno rajčátky :)
Takhle si představuji ideální prázdninové ráno... šálek kávy ovoněné kardamonem, skořicí a hřebíčkem (tyhle experimenty mě prostě baví :D), časopis, ovesná kaše se lžičkou domácích povidel, přelitá mlékem (a natolik nefotogenická, že vám ji ani neukážu :P). Dobře, k dokonalosti mi ještě chybí výhled z okna na modromodrou oblohu :/. Taky máte pocit, že je snad podzim?
Dneska jsem si místo chystaného 6-weeks-6-pack dala Bunish fat, boost metabolism. Je to dvakrát tak delší, mnohem víc kardia, ale řekla bych, že v posilování břišních svalů to vyjde na stejno. Po 45 minutách jsem úplně vyřízená padla na podlahu a půl hodiny koukala do stropu :D. Takže jestli se chcete zabít a být fit, jděte do toho ;).
Jinak pomaličku plánuji nadcházející prázdniny. Se sestrou se chystáme na týdenní konzervový trip do Amsterdamu. S minimem peněz, konzervami, spacáky a pepřákem v batohu :D. Jestli jste už někdo navštívil Amsterdam nebo Eidhoven - pište zajímavosti, které musíme vidět nebo ochutnat! Přece tam nechceme nechat něco bez povšimnutí!
Díky moc, a já jdu zkoušet čapátí placky! (Zní to jako zaříkadlo z indické verze Harryho Pottera :D) Pak napíšu, jak jsem s nimi dopadla ;)
Snídaně: 2 toustové chleby se šunkou, sýrem, salátem a rajčaty
Snídaně jsem měla odjakživa raději slané. Pokaždé, když jsem byla ve Francii, tak jsem po třech dnech začala z těch jejich sladkých snídaní šílet. Croissant s marmeládou, toust s marmeládou, zase croissant s marmeládou, bageta s marmeládou... marmeládu mám ráda, croissanty taky (přímo zbožňuji) a křupavá bageta je pro mě modlou pečiva :D... ale každý den na snídani - merci, je ne veux pas!
Svačina: půlka jablka a banánu
Oběd: egyptská čočková polévka s polentovými nočky
Svačina: vanilkový tvaroh s rozinkami Večeře: plátek toustového chleba s ředkvičkovou pomazánkou + ochutnávka zítřejšího obědu chilli con carne <3
Tenhle článek je tak trochu reakcí na několik článků na podobných blozích, kde holky popisují svou snahu zbavit se "ana-hlasu" ve své hlavě. Říkejte si co chcete, ale myslím, že hodně z vás (nás) denně přemýšlí nad tím, co si dají příští den na snídani, na oběd a pak na večeři. Vymýšlí své workout plány a v hlavě se jim neustále točí otázka: "Jsem štíhlejší, než ta slečna, co právě kolem mě prošla?"
Snažím se s tím bojovat. OPRAVDU se snažím! Ale stejně se vždycky podívám do zrcadla, když kolem něj procházím a nadávám si pokaždé, když sním něco "co bych neměla". A co víc (za tohle mě neodsuďte)... jo, moje váha mi ukazuje číslo, které podle bmi značí podváhu, ale já si podvyživeně nepřipadám. Vím, že bych měla vážit víc a hlavně vím, že bych se měla přestat vážit :D. Ale stejně, když na tu (zpropadenou, blbou, debilní) váhu vylezu a uvidím o něco větší číslo, než před pár dny, zděsím se a chci zase zpátky to číslo, které tam bylo.
Další zajímavý poznatek: Skinny women looks good in clothes, but fit women looks good naked. Tohle je jedna VELKÁ pravda. Než jsem začala cvičit, moje "podvyživená" váha vypadala asi tak: povolená stehna, zadek, čouhající kyčle, ale nějaký six-pack.. haha. Když teď cvičím, cítím se mnohem líp. A ačkoliv zatím vážím pořád stejně, přijde mi, že jsou moje nohy hubenější, než předtím. Že by byly pevnější?? Ale stejně... Jak z toho ven? Nevím.
Rozhodla jsem se, že přiberu, ale na svalech. Přestanu sledovat to první číslo na váze a mnohem víc se zaměřím na poměry tuků a svalů v mém těle. Hlavně se chci přestat neustále hlídat, sledovat svůj odraz ve výlohách, porovnávat, měřít, počítat. Chci s tím skončit, ale mám strach, že to možná ani nejde. Co když je to takový ten vlak, do kterého nastoupíte, ale už nikdy nevystoupíte? Proklínám ten den, kdy se u nás v pokoji objevila skříň s obrovskými zrcadly přes celé dveře. Proklínám den, kdy jsem začala řešit svou váhu, proklínám celý ten půlrok, kdy jsem si totálně zdevastovala svůj metabolismus, proklínám "ana-hlas" a všechny ty stupidní "ana-blogy"! Chci zpátky svou mysl, kterou jsem měla takové tři roky zpátky. Nezakalenou myšlenkami na jídlo, cvičení a váhu. Chci to zpět. Mám strach, že toho ale nikdy nedosáhnu. ...Myslíte, že to jde? Zbavit se toho provždy?...
nálada mě dostihla. Nevím, co si mám myslet o včerejšku. Byla jsem totiž na zkušební směnu v jednom bistru. Jelikož nemám dosud žádné zkušenosti s přípravou kávy (ne, není to jenom zmáčknout čudlík, dát na tácek :D), obsluhou (čágo kámo, co si dáš?) atd. atd., tak jsem spíš jen pomáhala - umývala hrníčky od kávy, chystala limonády, příbory... po pěti hodinách bez zastavení mi šéf řekl, že tam má v pondělí ještě někoho jiného a že vypadám, jakobych se tám bála. Ach ta moje nešťastná anatomie ksichtu :D. Když se tvářím neutrálně, lidi mi říkají, že vypadám, jakobych se chystala někoho majznout pohrabáčem a když se tvářím jako "jetukolemměspoustanovýchvěcí", tak zase vypadám, že se bojím.... ehm. Tak to dopadá, když člověk nechce vypadat oprskle :D. A já oprsklá jsem, mám vyřídilku celkem slušnou, jenže ne když jsem poprvé v práci na zkušenou , ještě když tam šéf celou dobu sedí pár metrů ode mě a kouká, jak co dělám ;)
Dnes začíná konečně moje oficiálně schválené poflakování! Odmaturováno, vše zapomenuto, může se spokojeně lenošit :D. Moje lenošení však většinou velmi záhy sklouzne do různých zběsilých a pomatených aktivit, jako je uklízení (ano, čtete správně a i já se divím, že něco takového píšu), opětovné dělání nepořádku (to už mi nedělá takové potíže) a vaření a pečení :D. Dnešek jsem zahájila ve stylu alá "brunch" - aneb kdo by vstával ráno, když se mu den před tím kouřilo z hlavy ;)
Ovesná kaše s jablečnou vlákninou, lžící tvarohu, banánem a jahodami
No nevypadá to krásně? :D Přijde mi, že jídlo je fotogeničtější než já, takže tohle nebude jeho poslední fotka v tomhle článku :D.
Ano ano, je to tu! Naštěstí bylo dnes "pouze" zahájení. I tak jsem ale musela vstávat o půl šestě ráno, abych přišla včas. Měla jsem to krásně propočítané a když jsem seděla v trolejáku, div jsem si s uznalým výrazem neklepala na rameno: Jedeš krááásně na čas, nevídané!
Jenže v polovině kopce se trolejbus zastavil za frontou dalších devíti. Nehoda před námi, trolejbus nemůže projet. Tak jsem musela hezky na podpatkách ťapkat (nebo spíš klapkat) na šalinu a objet to celé přes město. Uff... stihla jsem to, ale stejně jsem přišla o něco později.
Abych si to hrozné ranní vstávání vykompenzovala, měla jsem výbornou snídani ;). Kafe s mlíčkem a špetkou kardamonu (áá to vonělo!!!), jogurt s kolečky banánu a mandelnuss (domácí výroba!!!).
Včera jsem navštívila tradiční Brněnskou muzejní noc. Popravdě.. nic nového jsem neviděla, protože aktuální výstavy už jsem měla z dřívějška dávno proběhnuté a pokud jste narazili na něco zajímavého, tak jste to tušili už asi kilometr dopředu, protože se k tomu táhla fronta jak blázen! Takže jsme jen nakoukli do Domu umění, vyrobili jsme si takový hoodně alternativní krasohled, vyškrábali se nahoru na Špilas a pak zase seběhli dolů na kafe. Původně jsme chtěli jít do Tungsramu, ale to mělo v plánu taky spousta dalších lidí, takže jsme nakonec šli jinam. A ne úplně shodou okolností do kavárny, jejíž interiéry dělal ten stejný architekt - můj archi"hero" - ing. arch. Martin Hrdina. A tak jsme skončili v Café ATLAS..
Dnes jsem se dostala do pomyslné poloviny mého dřepčelindž, tedy mám za sebou rekord - 140 dřepů a když to tak spočítám všechno dohromady, tak jsem už udělala asi 1100 dřepů (pokud nepočítám ty k ledničce). K tomu jsem přidala asi dvakrát denně vyběhnutí schodů až do devátého patra, hodinovou procházku hezky do kopečka a hele... možná se mi to jen zdá... ale opravdu mám pocit, že to zabírá!
Teď mi už nezbývá nic jiného, než zatnout zuby a pokračovat, abych se dočkala onoho "vysněného" dne, kdy budu muset udělat těch dřepů 250.
A jaké jsou jinak pocity? Počátečních 50 dřepů bylo jako nic. 100 mi šla taky docela dobře. Zlomová byla až 130, při které jsem posledních pět dřepů už opravdu cítila :D. Dřepy obvykle dělám ráno, jen co spadnu z postele. Má to totiž jednu obrovskou výhodu: jak jsem rozespalá, tak ani moc nevnímám, co dělám a pak se najedou doopravdy probudím a zjistím, že už mám svou denní dávku dřepů za sebou a honem běžím ke své tabulce, abych v ní udělala jednu velkou červenou fajfku. Držte mi palce - zítra rest a pak pokračuji na čísle 150!
Dneska jsem si ji koupila v obchodě se zdravou výživou a bio produkty (kam asi zajdu ještě mnohokrát ;)). Vlákninu jsem zkoušela ve formě psyllia. Nejdřív tak, jak to psali na obalu - s vodou a pak ještě zapít asi kýblem vody. To zapití šlo poměrně samo od sebe, jelikož psyllium vytvořilo takovou slizovitou hmotu a tedy sečteno podtrženo - fuj. Tak jsem se rozhodla, že to psyllium prostě šupnu do jogurtu, zamíchám a bude. Varianta o hodně lepší, jenom to trochu křupalo, jakobych měla v jogurtu písek :D.
Jablečná vláknina mě ale přijemně překvapila. Je totiž trochu nasládlá a chutná... jablečně :). A protože jsem jablkomilec, tak mi tenhle prášek, co připomíná spíš skořici zachutnal natolik, že se jím láduju s jogurtem a jsem 100% full healthy spokojená.
A na copak je aková jablečná vláknina dobrá?
- zlepšuje trávení
- pro ty co je pořád honí hlad - zasytí
vlastní doporučení - narozdíl od psyllia je chuťově mnohemmnohemmnohem lepší ;)
Tímto článkem jsem se rozhodla zapojit do blogového světa. O čem můj blog bude? Chtěla bych psát o tom, co mě baví (kresba, architektura a design), o tom, co mám ráda (snídaně, snídaně, snídaněě!!), o zdravém životním stylu, ke kterému jsem se dostala cestou krkolomnou a pak o všem dalším, co mě zrovna napadne! Jo, bude to trochu všehochuť. Mám v plánu sem přidávat různé moje ozkoušené recepty, poslední dobou jsem se pustila i do různých DIY projektů a pravidelného cvičení. A vzhledem k tomu, že příští týden mi škola skončí (doufejme úspěšnou maturitou), můj dosud hektický a workoholický život najednou smete vlna poklidu a nicnedělání. A protože "nic nedělat" prostě nedokážu, tak jsem nejspíš i založila tenhle blog. Abych se nějak zabavila :D. Jep, bude to ohromná švanda :D.
