Zmizíš jednou provždy?

Tenhle článek je tak trochu reakcí na několik článků na podobných blozích, kde holky popisují svou snahu zbavit se "ana-hlasu" ve své hlavě. Říkejte si co chcete, ale myslím, že hodně z vás (nás) denně přemýšlí nad tím, co si dají příští den na snídani, na oběd a pak na večeři. Vymýšlí své workout plány a v hlavě se jim neustále točí otázka: "Jsem štíhlejší, než ta slečna, co právě kolem mě prošla?"

Snažím se s tím bojovat. OPRAVDU se snažím! Ale stejně se vždycky podívám do zrcadla, když kolem něj procházím a nadávám si pokaždé, když sním něco "co bych neměla". A co víc (za tohle mě neodsuďte)... jo, moje váha mi ukazuje číslo, které podle bmi značí podváhu, ale já si podvyživeně nepřipadám. Vím, že bych měla vážit víc a hlavně vím, že bych se měla přestat vážit :D. Ale stejně, když na tu (zpropadenou, blbou, debilní) váhu vylezu a uvidím o něco větší číslo, než před pár dny, zděsím se a chci zase zpátky to číslo, které tam bylo.

Další zajímavý poznatek: Skinny women looks good in clothes, but fit women looks good naked. Tohle je jedna VELKÁ pravda. Než jsem začala cvičit, moje "podvyživená" váha vypadala asi tak: povolená stehna, zadek, čouhající kyčle, ale nějaký six-pack..  haha. Když teď cvičím, cítím se mnohem líp. A ačkoliv zatím vážím pořád stejně, přijde mi, že jsou moje nohy hubenější, než předtím. Že by byly pevnější??

Ale stejně... Jak z toho ven? 

Nevím.

Rozhodla jsem se, že přiberu, ale na svalech. Přestanu sledovat to první číslo na váze a mnohem víc se zaměřím na poměry tuků a svalů v mém těle. Hlavně se chci přestat neustále hlídat, sledovat svůj odraz ve výlohách, porovnávat, měřít, počítat. Chci s tím skončit, ale mám strach, že to možná ani nejde. Co když je to takový ten vlak, do kterého nastoupíte, ale už nikdy nevystoupíte? Proklínám ten den, kdy se u nás v pokoji objevila skříň s obrovskými zrcadly přes celé dveře. Proklínám den, kdy jsem začala řešit svou váhu, proklínám celý ten půlrok, kdy jsem si totálně zdevastovala svůj metabolismus, proklínám "ana-hlas" a všechny ty stupidní "ana-blogy"! Chci zpátky svou mysl, kterou jsem měla takové tři roky zpátky. Nezakalenou myšlenkami na jídlo, cvičení a váhu. Chci to zpět. Mám strach, že toho ale nikdy nedosáhnu.
...Myslíte, že to jde? Zbavit se toho provždy?...